Úžlabina · lesní příběh
Mýtina v Lucernové divočině.
Přicházíš k vychladlému ohništi se čtyřmi unavenými lidmi a lesem kolem dokola. To, co tu postavíš, je to, čím se les bude muset probít.
01 / Kde to začíná
Úžlabina je mýtina a ta mýtina je vaše.
Lucernová divočina je starý les: mech na každém kameni, kapradí po kolena a světlo, které dopadá jen ve skvrnách. Úžlabina je v něm mezera. Kdysi tu někdo udržoval oheň a kruh kamenů je pořád dost teplý na to, aby se dal zapálit.
Od toho ohniště začíná vaše vesnice. Dává každému dočasné lůžko, je středem sítě luceren a každá stezka ve vesnici se k němu nakonec vrací. Nic jiného v Úžlabině postavené není. Louka, stromy a ticho jsou celé dědictví.
02 / První čtyři
Wren, Tolm, Isla a Bram.
Přicházejí s vámi čtyři lidé. Wren a Tolm jsou stavitelé: nosí materiál, dojdou na pozemek a odvedou práci, která z umístění udělá budovu. Isla sbírá a Bram se stará o zahradu. Jsou celá vesnice, dokud jídlo nevydrží a lůžka nebudou připravená pro někoho dalšího.
Každý tady má jméno, domov, práci a cestu mezi nimi. Obyvatel, který ještě nedošel na pracoviště, nepracuje, a ten, kdo spí, také ne. To je to malé poctivé pravidlo, na kterém celá vesnice stojí.
Přečtěte si, jak začít město →03 / Rytmus
Ve dne je les teplý.
Po setmění je neklidný.
Celý den v Úžlabině trvá hodinu. Za denního světla vesnice pracuje: stavitelé staví, sběrači sbírají, zahrady dozrávají a všichni chodí po stezkách, které jste jim dali. Mezi 22:00 a 06:00 běžní obyvatelé dokončí, co dělají, a jdou domů spát.
V noci se Úžlabina zase cítí jako mýtina. Okna svítí, Ohniště hoří, lucerny značí vchody a tma za posledním světlem je tam, kde žije všechno nepřátelské. Strážci a opatrovníci luceren zůstávají celou noc ve službě, dokud mohou dělat svou práci.
Podívejte se, jak funguje noční směna →04 / Co tlačí z okrajů
Nic tady vás nechce zničit. Chce to, co máte.
- Jeleni chodí za úrodou. Přicházejí od okraje lesa zhruba každou půlhodinu, dostanete krátké varování a berou nechráněné jídlo. Jelení ohrada kolem zahrady uchrání většinu a poslední zásoby vesnice jeleni nikdy nesnědí.
- Tábory lupičů se usadí na okraji mapy a chvíli tam zůstanou. Vesnici nechávají být a se svou kořistí čekají, až je přijdou vojáci vyčistit.
- Jiné vesnice mohou na tu vaši vyrazit jen tehdy, když jste zapnuli souboje se soupeři. Dozvíte se to dřív, než vojsko dorazí, a boj se odehraje proti hradbám, věžím a vojákům, které opravdu máte.
Budovy v této verzi hrozba nikdy neodstraní. Poškození je omezené, ztráty jídla jsou omezené a poškozenou budovu lze opravit. Úžlabina může mít špatnou noc, aniž by vám byla vzata.
Přečtěte si, jak bránit město →05 / Hlouběji v lese
V Lucernové divočině žijí i jiní.
Úžlabina není jediné místo, kde žijí lidé. Pět obyvatel staršího lesa patří k příběhu, do kterého je vesnice zasazená. K vesnici se nepřidávají a ve hře se neobjevují.
| Obyvatel | Kdo jsou |
|---|---|
| Morrow | Strážce kamene. Pomalý, těžký a špatně k pohnutí. |
| Mallow | Bylinkářka s pečlivýma rukama. |
| Orin | Kartograf. Čte terén dřív, než po něm někdo projde. |
| Sere | Lucernová můra. Mluví pohybem a světlem. |
| Pip | Putující duch. Zvědavý, rychlý a skoro beze slov. |
06 / Jaká je to hra
Vesnice, kterou můžete nechat být.
- Nikdo neumírá. Obyvatelé nestárnou a neumírají. Voják, který prohraje boj, se zotaví.
- Vesnice není nikdy smazána. Ztráty jsou omezené a budovy zůstávají na svých pozemcích. Budova rozbitá při nájezdu se stává ruinou, kterou opravíte, ne sutí, o kterou přijdete.
- Zavřít hru je bezpečné. Jeleni neškodí, dokud vesnici nikdo nespravuje, a nájezd může přijít jen na vesnici se zapnutými souboji se soupeři. Opětovné připojení obnoví uložený stav a hodiny.
